Jarmila Novotná

Její Mařenka v Prodané nevěstě, Violetta ve Verdiho Traviatě nebo Gilda z Rigoletta téhož autora, parádní dvojrole Olympie-Antonie v Hoffmannových povídkách, Cherubín z Figarovy svatby či Oktavián z Růžového kavalíra patří k nezapomenutelným kreacím.
Studovala u Emy Destinnové a už jako sedmnáctiletá, v červnu 1925, debutovala na jevišti Národního divadla jako Mařenka v Prodané nevěstě. Na české první scéně vystoupila vzápětí jako Violetta v Traviatě a Rosina v Lazebníku sevillském. Od ledna 1926 se stala řádnou členkou souboru a nastudovala devět nových rolí (mj. Jitka v Daliborovi, Mlada v Šárce, Anička v Čarostřelci, Mimi v Bohémě). Do Národního se vrátila už jako žádaná evropská hvězda před vypuknutím války jako Rusalka.
Její mladistvý půvab a lahodný hlas pražské obecenstvo okouzlily, ale Jarmila Novotná učinila důležité rozhodnutí – odložit slávu a dál se vzdělávat. Studium v Itálii jí umožnila velkorysá podpora T. G. Masaryka, s jehož rodinou se úzce spřátelila. Rolí Gildy (Rigoletto) ve veronské Aréně triumfálně zakončila svá studia v Itálii a vstoupila na mezinárodní scénu.

Berlín, Vídeň, Salcburk

Na pozvání slavného dirigenta Otto Klemperera odjela Novotná v roce 1929 do Berlína, kde ji čekaly role Concepción (Ravel, Španělská hodinka), Královna noci, Mařenka (v němčině), Gilda a Čočo-san. Uplatnila se také v opeře Pod lipami (Violetta) a v Charlotenburgu (Královna noci v Kouzelné flétně – tuto náročnou roli poté už nikdy nezpívala). Zpívala hojně soudobou tvorbu a určující vliv na ni měla spolupráce s režisérem Maxem Reinhardtem. Než její berlínská kariéra vinou národně-socialistické propagandy skončila, zazářila jako Krásná Helena a Antonie v Hoffmannových povídkách.
Vídeňské publikum si získala ve velkém stylu světovou premiérou Giuditty Franze Lehára. Měla možnost předvést své kreace Mimi, Violetty, Butterfly, Gildy nebo Mařenky. Oslnila trojrolí Olympie, Antonie a Giulietty v Hoffmannových povídkách v jednom večeru. Vídeň ji ocenila významným titulem Komorní pěvkyně a Novotná zase po válce přijela podpořit obnovení poničené budovy Státní opery.
V roce 1935 na Salcburském festivalu nastudovala Hraběnku ve Figarově svatbě a Oktaviána v Růžovém kavalírovi. Klíčová byla spolupráce s Arturem Toscaninim, pod jehož taktovkou v roce 1937 poprvé zpívala Paminu v Kouzelné flétně. Další možnost vystoupit na festivalu měla již po válce: v roce 1949 zde zpívala Oktaviána a Eurydiku.

Metropolitní opera

Původní plán vystoupit na Světové výstavě v New Yorku se neuskutečnil, ale Toscanini uvedl Novotnou do Metropolitní opery, odkud si odnesla příslib Prodané nevěsty. S rodinou přicestovala již jako občanka okupované země a jejím debutem v MET byla Mimi. Nadšený ohlas vzbudila Prodaná nevěsta v angličtině, s níž soubor MET hostoval na rozsáhlém turné. Se souborem Metropolitní opery vystoupila celkem 193 krát ve stylově různorodých rolích a délkou působení – 16 sezon – překonala jediné dvě české předchůdkyně Emmu Destinovou a Marii Jeritzovou. Absolvovala desítky benefičních koncertů, turné a hostování na americkém kontinentu.
Vždy elegantní a přitažlivá žena měla tucty obdivovatelů a ctitelů, jejímu charismatu podléhali slavní umělci, neodolal mu ani Hollywood. Záhy se stala médii sledovanou celebritou, mezi své přátele počítala členy nejvýznamějších představitelů politiky, byznysu i aristokracie. Novotná budovala svou kariéru s profesionalitou a cílevědomostí a dodnes může být vzorem ženské emancipace.
Z domova a z evropských scén ji vyhnal nacistický režim. I z exilu v USA během války Jarmila Novotná jako příkladná patriotka podporovala svým uměním český národ: podílela se na akcích propagujících Československo, své koncerty končila československou hymnou, pod titulem Lidické písně nahrála české lidovky za klavírního doprovodu Jana Masaryka, byla předsedkyní čs. divize Amerického Červeného kříže, zpívala pro zraněné vojáky…

Opět doma – nakrátko

České publikum se slavné pěvkyně dočkalo v květnu 1946, kdy vystoupila v Národním divadle na koncertě pro Červený kříž. Poté zde vystoupila jako Mařenka, Violetta a naposledy v listopadu 1947 jako Taťána. Únorový puč jí znovu připravil o domov, sídlo a majetek, s rodinou musela zpět do USA. Na Čechy ovšem nezanevřela a po revoluci v roce 1989 se vrátila, aby aktivně podporovala zdejší hudební život. Založila a dotovala Cenu Jarmily Novotné pro mladé pěvce. Od prezidenta Václava Havla obdržela v roce 1991 státní vyznamenámí 4. řádu TGM. O síle a optimistické povaze této osobnosti svědčí název jejích memoárů: „Byla jsem šťastná“.

Jarmila Novotná zemřela pokojně 9. února 1994 v New Yorku a urna s jejími ostatky je uložena v rodinné hrobce Daubkových v Litni.