Únos knížete Jaromíra a založení Trubína

Vrch Velíz na Berounsku má bohatou historii. Své jméno získal podle slovanského boha a váže se k němu pověst o jednom z prvních Přemyslovců.

Přemyslovský kníže Jaromír si se svou družinou vyjel z Prahy do lesů v okolí Velízu na lov. Jedním z lovců byl také Hovora, měl ve zdejším kraji svého stařičkého otce, kterého se rozhodl navštívit. Během návštěvy ovšem dorazil zbytek družiny s nářkem, že se kníže ztratil, a s obavami, že byl zajat rodem Vršovců. Hovora na nic nečekal, vzal polnici (vojenskou trubku) a vydal se do hlubin lesa knížete hledat. Zlé tušení se naplnilo. Kníže byl skutečně zajat Vršovci, kteří mu uštědřili mnoho ran. Když Hovor knížete Jaromíra našel, zatroubil, aby přivolal zbytek lovců. Ti na místo rychle přispěchali a zahnali nepřátele. Kníže Jaromír byl zachráněn a ošetřen.

Poté, co se šlechtic uzdravil, zavolal k sobě lovce Hovoru, aby se mu odměnil. Ten na vybídnutí knížete žádal, aby bylo jeho starému otci ještě za živa umožněno těžit z lesního bohatství v místech, kde kníže rád loví. Přání bylo vyhověno a Hovora se stal zemanem nad celým velízským krajem. Na důkaz svého vděku kníže slíbil, že dá na místě svého zajetí postavit kapli a přál si, aby tam, kde zazněly zvuky polnice, založil Hovora vesnici, která by připomínala jeho hrdinský čin. Právě na místě, kde poprvé zazněl spásný hlas trubky, byla založena ves Trubín.