Berounka

Pro svůj mírný tok, celoroční splavnost a nádhernou okolní přírodu chráněných krajinných oblastí Český kras a Křivoklátsko je Berounka vyhledávanou řekou vodáků. Její tok ocení nejen ti zkušení, ale i úplní začátečníci všech věkových kategorií

Říční kaňon na Berounsku vytváří úchvatné scenérie a poskytuje domov mnoha živočichům. Ať už se rozhodnete pro splutí řeky v oblasti Křivoklátska nebo Českého krasu, rozhodně nebudete litovat. Někde je řeka živější, jinde velmi mírná, ale všude je čím se kochat. Kromě okolní přírody potkáte nad řekou i řadu památek, jako je třeba zřícenina hradu Týřov, zámek Nižbor, bájný Tetín či hrad Karlštejn.

Pokud byste chtěli pátrat po pramenu Berounky, neuspějete. Řeka totiž vzniká soutokem Mže a Radbuzy v západočeské Plzni a se svými 137 kilometry délky patří mezi ty kratší řeky v Čechách. Svůj konec má v Lahovicích u Prahy, kde se vlévá do Vltavy.

Řeka se původně jmenovala Mže, Kosmas ji ve své kronice nazývá Msa nebo Misa. Název Berounka jí dal plzeňský kronikář Jan Tanner a k ustálení a rozšíření názvu Berounka nejvíce přispěla velká mapa Čech z roku 1720 od Jana Kryštofa Müllera.

Známým milovníkem Berounky byl spisovatel Ota Pavel, který jako malý jezdil s rodiči a bratry na letní byt do okolí Branova. Řeku často promítal do své tvorby a čtenářům popisoval krásy okolní přírody. Spisovatele dodnes v Branově připomíná jeho pamětní síň, která je umístěna v domku převozníka.

TIP: Poslechněte si uklidňující šumění naší Berounky.

„Jdu proti řece, v řece je stříbro a zlaté listí. Jdu sám a najednou si uvědomuji, že tu nehoukají auta, abych uhnul, a nedrnčí tramvaje, abych couvnul. A to je vlastně ten hlavní důvod, proč jdu na štiky.“ - Ota Pavel
Poloha